Pan Händl by se už jinam než mezi žáky a studenty ani najíst nešel. Důvodem je hlavně cena. "Kdybyste si stejné jídlo chtěl dát v restauraci, kolik tam necháte? Tak takových 170 až 200 korun. To celé krát 20 dní v měsíci. Je to hodně znát," myslí si.
Každý den si můžete vybrat ze tří jídel. Kdo přijde tzv. z ulice, toho to vyjde na 105 korun. Kdo se zaregistruje a má čip, tak ten zaplatí 95 korun za kompletní menu. Na obědy do jídelen ale nechodí jen senioři. "Důchodci chodí hodně, ale taky z firem tady máme lidi anebo z podještědské polikliniky sem chodí sestřičky i doktoři,"říká vedoucí provozu školní jídelny v Libereci Kateřina Houžvičková.
Nižší cena navíc neznamená nižší kvalitu. Často spíš naopak. Například v jídelně Gastron si těstoviny vyrábějí sami, a to z mouky, kterou si dovážejí z Itálie, kde je nejlevnější. "Veškeré věci děláme sami, bez polotovarů. Brambory si sami loupeme, knedlíky si děláme sami," dodává její spolumajitel Vít Vaníček.
[chooze:article;value:494347]
Není to ale jen o surovinách. Velkou roli hraje také množství. I restaurace, která polotovary nepoužívá, nemůže konkurovat jídelně, která denně chrlí 5 000 jídel.
"Tady bychom se pod dvě stě korun asi nedostali. Vzhledem k tomu, že vyrábíme 120 obědů denně, tak na tom jídle nemůžeme mít desetikorunu, protože bychom nebyli schopní pokrýt náklady," vysvětlil majitel restaurace Blackhorse Jaroslav Jíra.
Jeho restaurace je ale neštěstí v centru Liberce. Spoléhá tak na jinou klientelu, kterou tvoří z 80 % cizinci. Pokles zájmu hostů tam tak nezaznamenali.