"Éh, takže..." snažil se Melkor navázat konverzaci na úrovni. Ticho bylo tísnivé.
"Ano?" pohlédl na něj z vysoka Lucifer - jak jinak, když byl o dobrých patnáct čísel vyšší.
"No... Totiž. Chtěl jsem se zeptat jestli,..." procházeli už několikátou, opravdu dlouhou chodbou s opravdu dost dveřmi a Melkor začínal dostávat dojem, že pokud něco neřekne, takhle půjdou dokud jeden z nich (pravděpodobně on sám) nepadne a už se nikdy nezvedne.
Pán pekel nadzvedl obočí a Melkor měl sto chutí se jít někam zahrabat.
"Já jen, jestli víte, kam vlastně jdeme..." Parketová podlaha ubíhající dozadu byla najednou velmi zajímavá.
"Dopředu," neznělo to opovržlivě. Spíš utahaně.
"Nechtěl jste jít hledat Lilith?"
"Vím moc dobře kde je," vytáhl ze záhybu roucha mobil a zahoupal mu jím před nosem.
Melkor už se nějak nedokázal divit. "A proč teda někam chodíte," polkl, "se mnou?"
"Nudím se."
Jak prosté...
"Aha," opravdu se už na nic nezmohl.
Tohle je snad jinej vesmír...
"Co rád hraješ za hry?"
Melkora napadlo, co by dělal, kdyby žádné hry neuměl. "Pexeso?" navrhl, aniž by nad svou odpovědí nějak zásadně přemýšlel
***
"Co je?!!"štěkl Loki podrážděně do sluchátka. Už patnáct minut se snažil nějakým zázračným způsobem svolat "ostatní" a už teď bylo jasné, že minimálně polovina z nich nedorazí. Byl rudý vzteky. A vzápětí ukázal, že skvěle umí měnit nejen podobu, ale i barvu, protože zbledl jako stěna, když se ze sluchátka ozval Luciferův hlas.
"Kde máš pexeso?"
"Omlouvám se, pane. Místnost 13, pane. Většinou je vedle dveří zrcadlo. Ve velké skříni. Třetí šufle, pane."
"Díky, Loki."
"Díky, Loki."
Lhář s odfouknutím zaklapl mobil a začal shánět další účastníky Sněmu.
***
"Mám je!" zahlásil Melkor a zvedl ruku s balíčkem malých kartiček. "Zvířátkovské," dodal po prohlídce pár obrázků. "Mícháte?"
"Prosím, tykej mi. Jo, budu míchat."
"Vyhrál jsem!" prohlásil se samozřejmostí jemu vlastní Jitřní hvězda.
"Ale jen o jeden pár!" bránil se Morgoth.
"To nemění nic na tom, že jsem lepší," dloubal si bělovlasý špínu z pod nehtů.
"Napadá mě, nejsou ti ty křídla někdy trochu nepohodlná? Třeba když spíš?" zamyšleně si prohlížel svého pexesového soupeře.
"Chceš to zjistit?" olízl si rty.
"Radši ne..."
"Nevadí. Můžu je nechat zmizet, když chci. A navíc, skoro nic neváží a je v nich hezky teplo."
"Tomu, že jsou lehká, nevěřím. Ještě jednu hru?"
"A co něco akčnějšího?"
***
Loki právě vyšel na zahradu (která se velmi příhodně změnila v lesopark) nadýchat se čerstvého vzduchu. Všechny už informoval a ti nejdůležitější snad přijdou. Uviděl Erose a vydal se k němu.
"Tak co? Hotovo?" otázal se bůh lásky.
"Hotovo," položil mu Loki ruku kolem ramen, "máme ještě dvacet minut volna, než se to tu začne slítat."
"Co chceš dělat?" usmál se na něho blonďák.
"To ty přece víš," nadzvedl mu bradu, aby si viděli do tváří a usmál se.
Něco Lokiho prudce udeřilo do hrudi. Úsměv mu ztuhl na rtech. Několikrát zakašlal. Podíval se ne svůj hrudník, kde se na košili rozpíjela tmavá skvrna. Zapotácel se a přepadl dozadu.
Jediná věta, která mu stačila problesknout hlavou, než se dotkl země byla: Tohle je smrt?