Nostalgie

Tuto povídečku bych moc ráda věnovala Clarrise, Aredhel a Lupus.

Nevím proč, ale jak jsem to psala, myslela jsem na tu scénku, kdy Pip zpívá Denethorovi. Možná proto, že má Billy dneska narozeniny?!!

Jo a eh, už slavili

Tom Cruise - 3. července

Benedict Cumberbatch - 19. čevence

Angeline Jolie - 4. června

A asi ještě pár dalších *takový ten potící se smajlík*

U každé "scény" je "hudební kulisa", aby se mi povedlo navázat trochu atmosféru, protože ať se snažím, jak se snažím a ty představy jsou sebesmutnější, nedokážu je tak věrně zachytit, aby vyvolaly slzy.

Doporučuji si ke každé scéně pustit příslušnou "kulisu".

Chtěla bych z toho udělat cmv (na dvě dostavy z anime (jejich jména jsou tam použity)), ale to se mi asi nikdy nesplní :(

Zapadající podzimní slunce prozařuje schnoucí dubové listí, které se tmavě rýsuje proti modré obloze.

Pod stromem stojí malý pomníček. Ten kus hrubě opracovaného mramorového kvádru smutně pozorují dvě oči. Patří vyzáblému hnědovlasému muži - nebo snad chlapci? Nemůže mu být víc jak dvacet let. Dřepí před pomníkem a žmoulá rudou květiniu. Natáhne ruku a prsty se jemně dotkne jména vytesaného do kamene: Levi Rivaille.

Levi, starší z obou mužů, se z postele natáhl k nočnímu stolku a vypnul rádio. Snažil se přitom neprobudit Erena, který si ustlal na jeho rameni. Nepovedlo se mu to. Eren pootevřel oči.

"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit," políbil ho do hnědých vlasů, "Dobrou noc, miluju tě."

"Stejně nemůžu usnout."

"Trápí tě něco? Chceš si o tom promluvit?"

"Jen přemýšlím, jestli mi nelžeš," schoulil se mu mladší do náruče, jako by se chtěl schovat před pohlavkem.

"V čem bych ti měl lhát?" udiveně na něj pohlédl Levi.

"Celý týden jsi pryč, v neděli přijdeš, najíš se, vyspíš se se mnou a já tě pak zase týden nevidím. Nikdy jsme si nikam nevyšli, nedal jsi mi nic k narozeninám, možná ani nevíš, že jsem je měl," rozplakal se Eren, "Připadám si jen jako tvoje poslušná děvka."

Levi na něj třeštil oči. Tak tohle si myslí? Je sice pravda, že jeho práce je náročná a tady se téměř neukáže, ale aby si tohle Eren myslel... "Co chceš jako důkaz?"

"Já nevím, stačila by třeba večeře v restauraci, nebo kytice růží."

"Víš přece, že růže nesnesu," odfrkl si.

"Tak vidíš!" rozplakal se ještě usilovněji, "Kdybys mě opravdu miloval, jak tvrdíš, tak bys mi ty růže donesl!"

Tu noc už Levi neusnul. Díval se na spícího Erena a přemýšlel o tom, co řekl.

Erena probudila rána, jak něco těžkého narazilo do dveří. Už bylo ráno. Prudce se posadil a chvíli uvažoval co se děje, pak vyběhl na chodbu a ke vstupním dveřím. Otevřel je trhnutím a sotva zachytil kácející se postavu.

"Levi!" vykřikl, když si uvědomil, že to lepkavé pod jeho prsty je krev. Nohy mu vypověděly poslušnost a on se s tělem v náručí sesul k podlaze.

Krev mu tekla z nosu, koutků napuchlých očí a jeho tělo se co chvíli zatřáslo, jak jí vykašlával velké, sražené chuchvalce. "Donesl jsem ti ty růže," zašeptal. A podával mu kytici bílých růží potřísněnou rudými krůpějemi.

"Co se ti stalo?!" Vůbec nevěděl, co má dělat.

Levi přestal kašlat a začal se dusit. "Anafylaktický šok," zachroptěl. "Miluji tě."

Zbytek už Eren vnímal jako v transu, běžel zavolat záchranku a dál už nevěděl.

"Taky tě miluju,"špitl a položil k pomníčku růži. Jeho dech se v chladném podzimním vzduchu srážel do drobných obláčků. Vstal a pomalým, téměř rozvážným krokem odcházel šednoucím parkem k nejbližšímu mostu.